Jak se z elévů stali mistři ČR v žácích
Naši svěřenci nám trochu vyrostli, zmužněli a za ty roky nás někteří i přerostli.
Pilnou prací na tréninku se naučili přihrávat, střílet, brankář chytat. Již v loňském roce jsme na turnajích ukázali svoji kvalitu a do letošní sezony v žácích jsme nastupovali jako velcí favorité. Jenže ejhle, na prvním turnaji v září přišla velká sprcha. Prohra s Mladou Boleslaví a utrápená remíza s velmi, ale velmi slabou Spartou. Je pravda, že i my trenéři jsme se na tom podepsali. Naše nejlepší hráče jsme půjčili dorostu B s tím, že se vlastně nemůže nic stát. To nás dokonale probralo a od října jsme neprohráli ve skupině jediný zápas. Náš největší soupeř Tatran Střešovice měl ale také velmi dobrou formu, a tak se rozhodovalo v zápasech právě s ním. Nakonec šťastně pro nás, jedna remíza a dvě výhry nás posunuly na první místo v pražské divizi. Tím jsme se kvalifikovali spolu s druhým Tatranem do dalších bojů o mistra ČR.
Kvalifikačním městem pro boj o mistra Čech byl letos severočeský Liberec. Tam se na konci dubna sešlo osm týmů z Čech. Byli to vítězové krajských divizí, druhý tým z Prahy a pořádající Liberec. Stejným způsobem probíhala i kvalifikace na Moravě. Z české části postupovalo pět týmů, z moravské tři. Naši Klokani zvládli kvalifikaci excelentně, ve třech zápasech nastříleli 24 gólů a dostali jen 4. Všechny zápasy jsme vyhráli a postoupili do finále MČR, které se letos konalo na domácí půdě v Praze 12. a 13. 5.
Los skupiny byl velmi těžký, ale to se dalo očekávat. Vždyť jsme mezi osmi nejlepšími týmy v České republice. Ve skupině jsme hráli se Slávií Ústí nad Labem, Hurikány z Karlových Varů a DDM Jemnice, vítězem moravské skupiny. Nebudu vás dál napínat, tři vítězství znamenala suverénní postup přímo do semifinále. To nám pomohlo ušetřit hodně sil, protože druhý a třetí tým ve skupině spolu sehrály tvrdý boj o další semifinálové místo.
A je to tady, neděle 13. 5., jedenáct třicet letního času proti sobě nastupují Fbš Bohemians a obávaný soupeř Tatran, který nás proháněl celou sezonu. Nástup, podání rukou, fandící rodiče, prostě skvělá atmosféra. Od začátku mají naši kluci zápas ve své režii, první třetinu vyhráváme 4:0 a soupeř to začíná pomalu vzdávat. Ve druhé třetině dává náš asi nejlepší hráč na turnaji Patrik na 5:0 a je prakticky po zápase. Ve třetí třetině jsme trochu polevili, Tatran dává dva góly, chvíli to vypadá, že ještě bude kousat, ale střílíme šestý gól a slavíme postup do finále.
Naším soupeřem bude stará známá Slavia Ústí nad Labem, náš protivník ze skupiny. V pět odpoledne nastupujeme k poslednímu zápasu tohoto dne i velmi dlouhé sezony. Je to naše vysněné finále mistrovství republiky. Na všech je cítit velké napětí. I na rodičích, kteří zaplnili halu a fandí jako o život. V prvních minutách se přelévá hra ze strany na stranu a na všech je vidět nervozita. Kluci kazí přihrávky, ale nervózní je i soupeř. Pak přichází první standardní situace. Patrik přihraje našemu kapitánovi Ondrovi a vedeme 1:0. Asi za minutu se dostává ke svému snad druhému střeleckému pokusu Kryštof a neuvěřitelnou ranou k tyči (jak by řekl Robert Záruba) skoro trhá síť. Stav 2:0. Kluci začínají věřit ve vítězství a přestávají být nervózní. Naše akce jsou nebezpečné, ale gólman soupeře odolává. Na konci třetiny je stav 3:0 jen díky jeho výkonu. Ve druhé třetině přidáváme další góly a už hrají i naši nejmladší hráči. Konečný stav - 6:3. JSME MISTŘI České republiky v sezóně 2011/2012!
Všichni se radují, některé maminky utírají slzy. Nám trenérům naskakuje husí kůže. Je to nádherný pocit. Dostáváme medaile a putovní pohár, loučíme se - zítra se sejdeme na tréninku. Mistři přece nemůžou odpočívat.
PK