KAPITOLA 07 Orgány, komise, organizace, jednotlivci–část 3
7.1 d) Mládežnická organizace SSM
12. Socialistický svaz mládeže (Svaz mladých):
Svazu mladých jako pokračovateli SSM jsem věnoval kapitolu IV. Z tomto odstavci doplňuji další údaje a podrobnosti. Socialistický svaz mládeže jako „dobrovolná“ společenská organizace mládeže byl založen v listopadu 1970. Svou činností navazoval na ČSM. Zároveň se stal členskou organizací Národní fronty. Jeho ústřední výbor (ÚV SSM), jako orgán Svazu, řídil práci SSM mezi sjezdy v rámci celé ČSSR a současně byl zřizovatelem podniků, hospodářských a účelových zařízení. Po jeho případném zrušení, jako společenské organizace, by se provedla v souladu s tehdy platným zák.č. 109/1964 Sb. (hospodářský zákon), majetková likvidace. To je nutné si připomenout v souvislosti s listopadem 1989, kdy zrušení SSM se stalo realitou a kdy se začal řešit jeho majetek. Na mimořádném sjezdu SSM, který se konal ve dnech 27-28. ledna 1990, předešli svazáci celkem chytře dobu, takže ustanovení hospodářského zákona o majetkové likvidaci nemohlo být použito. Mimořádný sjezd schválil mimo jiné
- změnu názvu organizace na Svaz mladých
- programové prohlášení Svazu mladých
- stanovy Svazu mladých platné do řádného sjezdu.
- uložil Federálnímu koordinačnímu centru SM iniciovat jednání u kulatého stolu týkající se
majetku SSM za účelem efektivního využití společného majetku všemi dětskými a
mládežnickými organizacemi, které o to projeví zájem (tato skutečnost je konstatována i v
dopise presidentovi republiky – viz.odd. 4.11)
Dne 25.4.1990 nabylo právní moci rozhodnutí federálního ministerstva vnitra čj. OV-487/P-90, ze kterého vyplývá, že FMV schvaluje stanovy dobrovolné organizace Svazu mladých se sídlem v Praze a s působností na celém území ČSSR. Současně byl téhož dne Svaz mladých zaregistrován na odboru vnitřních věcí Národního výboru hl.m. Prahy.
Dne 1.5.1990 nabyl účinnosti zák.č.83/1990 Sb., o sdružování občanů. V jeho paragrafu 19,odst.1 je uvedeno, že dobrovolné organizace ustanovené podle zákona z roku 1951 o dobrovolných organizacích a shromážděních, které nezanikly, se považují za sdružení podle nového zákona a jsou povinny do 30.6.1990 oznámit ministerstvu vnitra ČR svůj název, sídlo a stanovy. Svaz mladých tak učinil dne 3.5.1990. V novém zákoně se dále říká, že pro případy zániku organizace dobrovolným rozpuštěním, provede majetkové vypořádání likvidátor určený ministerstvem, tj. MV ČR.
Z uvedených skutečností je zřejmé, že u SSM došlo pouze k transformaci Socialistického svazu mládeže do Svazu mladých bez toho, že vznikl nějaký nový právní subjekt do té doby neznámý, který by měl uspořádat své majetkové vztahy s bývalým SSM. Tomu odpovídá i skutečnost, že nebyli jmenováni likvidátoři a nebylo nakládáno s likvidační podstatou. Závěrem logicky vyplývá, že Svaz mladých není právní nástupce SSM, ale toliko pokračovatel (neprávní nástupce) SSM, který již při svém vzniku disponoval s majetkem SSM. K faktické likvidaci podstatné části majetku však dochází až v souvislosti s ústav.zák.č.497/1990 Sb. Funkci likvidátorů zde plní de facto zmocněnci jmenovaní na základě rozhodnutí Federální vlády ČSFR federálním ministerstvem financí. Svaz mladých však nadále disponoval majetkem, který organizace obdržela:
- od svých členů ve formě příspěvků
- z hospodářských zařízení SSM (zálohy na odvody r. 1990)
- od státu k určenému účelu a za stanovených podmínek (dotace) od 1.1.1990,
což z hlediska legislativy podléhalo příslušným ustanovením v té době platného hospodářského zákona.
Majetek ÚV SSM (FKC SM) spadal pod § 2 ústav.zák.č.497/1990 Sb., neboť v době nástupu zmocněnců na tento orgán, nebyl v jeho účetních dokladech žádný nemovitý majetek evidován. ÚV SSM v závěru své slávy zřídil samostatnou agenturu AGM, na kterou převedl nemovitosti, o kterých de facto nadále rozhodoval z pozice své moci. Jako přímo do očí bijící příklad lze uvést Lesní zámeček Veselíkov, který byl opředen celou řadou záhadných událostí z doby okupace, ale i po padesátých letech, kdy sloužil jako odstupné vdově po spolusoudruhy popraveném vedoucím tajemníku strany Rudolfu Slánském. Samo zařízení bylo exklusivním, avšak varujícím příkladem, jak si mladí funkcionáři totalitního režimu začali hrát na novodobou šlechtu. Nemovitost se nalézala v prostoru české sibiře uprostřed lesů s oplocenou oborou, do které neměl nikdo z plebejců, a dokonce ani nikdo z nižších funkcionářů, přístup, takže nemohl vidět, co se za zdmi budovy děje. V oboře pobíhala různá zvěř, která se stávala terčem pro kratochvíli vrchnosti. Vlastní objekt měl i svůj bazén a navíc byl vybaven uměleckými díly značné hodnoty. Tato díla byla po listopadu 1989 ukradena a zloději nedopadeni. Celá komedie, která se kolem krádeže odehrávala, vedla k domněnce, že šlo o dobře zorganizovanou svazáckou provokaci, kterou byly umělecké skvosty přemístěny na dostatečně bezpečná místa. Bohužel, ani vlastní zámeček jako nemovitý majetek, se nepodařilo převést do majetku státu a věc vyprchala do ztracena. Osobně jsem tuto stavbu navštívil s Johnem Bokem v květnu 1991 a na vlastní oči jsem měl možnost posoudit, jak „milovaní odrostlí zástupci mládeže“ užívali výdobytky socialismu. Podobně dopadly i některé další nemovitosti, které byly pod správou RKC SM. O jednom případu je zmínka i v odd.4.2 kap.IV.
Hodnota majetku bývalého ÚV SSM (FKC SM) byla k 10.2.1992 v těchto účetních číslech:
položka majetku stav (tis.Kčs) po uplatnění
usnes.vlády ČSFR č.611/1991
Peníze:
- pokladní hotovost 100,99
- ceniny 781,48
- peníze na cestě 171,77
- běžný účet 42.650,13
- investiční účet - 584,88
- rezervní fond 3.007,14
- fond solidarity 10.792,87
- fond iniciativy 3.014,40
- ekofond 1.766,07
součet 61.689,97
- pohledávky 44.024,52
- potraviny 91,70
- odpočet mzdových nákladů - 321,30
finanční prostředky celkem 105.481,89
Fyzický majetek:
- základní prostředky 26.833,00
- investice 10.537,70
- materiál 444,00
- umělecké předměty 314,70
součet 38.139,40
C e l k e m 143.611,29
Valutové konto 82.456,35 USD
Z celkových finančních prostředků ve výši 105.481,89 tis.Kčs byla převedena na účet Federace (FMF ČR) dne 6.2.1991 částka 4.331,13 tis.Kčs, zbývající částka 101.150,76 tis.Kčs byla předmětem žaloby ze dne 12.6.1992 čj.:518304/92-77 (viz odd.4.3, kap.IV)
Odpovědní zástupci SSM (SM):
Nebudu se zde zabývat exponenty minulého režimu, to v každém případě spadalo do kompetence spravedlnosti, jistým úvahám jsem se věnoval v kapitole III v souvislosti s ústavním zákonem. Zde uvedu pouze dvě jména, která však již zazněla v předchozích kapitolách.
Ing Martin Ulčák
po listopadu 1989 předseda ÚV SSM, v lednu 1990 pak předseda FKC SM. V době, kdy se SM samorozpouštěl, začal podnikat. Tvrdil, že si z majetku bývalého SSM nic nevzal, neboť byl tento majetek údajně radioaktivní a on nechtěl svítit. Rovněž byl přesvědčen, že sehrál významnou roli v listopadové sametové revoluci a že v prvním týdnu revoluce spoluorganizoval průlomová jednání mezi disidenty a Adamcovou komunistickou vládou. Takovéto bohapusté keci jsou v přímém rozporu s chováním těchto lidí v letech 1990 – 1992, kdy se sám osobně Martin Ulčák aktivně angažoval proti ústavnímu zákonu a kdy v r.1992 nevysvětlil ani nedoložil, kam ti hoši zašantročili výše uvedené milionové částky. Určitě musely někde skončit. Za to, že to nebylo odhaleno, jsou plně odpovědné orgány činné v trestním řízení, neboť prakticky vůbec v té době nereagovaly na celou řadu podnětů. A tak dnes může bývalý svazák pindat, co mu na jazyk přijde, neboť je přesvědčen, že lidi, co kradou, ho v každém případě pochopí a slušní lidé ho nezajímají.
Ing Jiří Raška
působil v severomoravském kraji, ve volebním období 1990-92 byl poslancem ČNR za KSČM, ve Svazu mladých zastával funkci předsedy RKC SM. Podle vyjádření zmocněnkyně pro RKC SM Niny Šuškevičové byla jeho spolupráce se státními orgány do značné míry rozporuplná. Patřil do té skupiny svazáků, kteří jako aktivní polistopadoví politici, měli informace z prvé ruky a proto byli schopni dostatečné manipulace se svými protivníky.. Osobně jsem se s ním setkal jenom jednou, někdy začátkem roku 1992 ve funkci ředitele odboru na MHPR ČR, a to přímo v Poslanecké sněmovně ČNR. Tématem rozhovoru byly připomínky svazáků k ústavnímu zákonu, přičemž se jednání vedlo v duchu předchozích jejich námitek
13. Podniky, hospodářská a účelová zařízení SSM :
Na tyto organizace a jejich majetek se vztahoval § 1 ústav.zák.č.497/1990 Sb. Bližší čísla o majetku těchto organizací jsem již uvedl v odd.2.4 kap.II. V této kapitole zrekapituluji tato čísla a uvedu jména vedoucích pracovníků.. Funkcionáři SM se snažili svými připomínkami oponovat § 1 zákona, jejich připomínky však neovlivnily převod organizací do vlastnictví státu, tj. do působnosti MHPR ČR, které vstoupilo do transformace jako zakladatel těchto podniků a zařízení. Převod byl proveden postupně a ukončen k 31.3.1992 v číslech vycházejících z ročních uzávěrek k datu 31.12.1991.
organizace majetek v tis.Kč vedoucí (ředitel) organizace
Pražská správa účelových zařízení 117.203 Jaroslav Šrámek
Jihočeská správa ´účelových zařízení 67.271 JUDr Josef Cepák
Západočeská správa účelových zařízení 36.566 Ing Vladimír Kolář
Severočeská správa účelových zařízení 74.179 Josef Bastl
Východočeská správa účelových zařízení 93.623 Jiří Jesenský
Severomoravská správa účelových zařízení 143.876 Ing Josef Kašík
Jihomoravská správa účelových zařízení 155.820 Ing Rostislav Hradecký
Cestovní kancelář mládeže 525.045 Ing Ivan Březnem
Rekreačně-vzdělávací zařízení Seč 218.903 Ing Milan Bukač
Mladá fronta Praha 206.407 PhDr Marie Košková
Stavocentrál Praha 108.682 Ing Jiří Víta
Agentura mládeže Praha 53.339 Ing Jiří Uhlík
M – ART Praha - 1.377
Dům československých dětí Praha-Hrad 5.447
V majetku byly ještě Středočeská správa účelových zařízení (StSÚZ) a Zenitcentrum (ZTC). StSÚZ zrušilo v červenci 1990 RKC SM a to v rozporu se zákonným opatřením čís.177/1990 Sb., a Zenitcentrum bylo dáno do likvidace z úrovně Federace v r.1991.
7.2 e) Mládežnické organizace po listopadu 1989 a jejich iniciativy
14. Mládežnické organizace obnovené a nově vzniklé :
Tato kategorie a hodnocení jednotlivých občanských sdružení a jejich činnosti byly v kompetenci MŠMT ČR, proto bylo toto ministerstvo ve hře od samého počátku sametové revoluce. Při vypracování prvního návrhu transformace se vycházelo z filozofie, že budou zohledněny požadavky těch sdružení, která byla zakázána za nacismu, posléze znovu po roce 1948 a opětně po roce 1968 a dále těch sdružení, která vznikla v době pražského jara a krátce na to byla jejich činnost rovněž zakázána. Mělo to svoji logiku a navíc to bylo i ve filozofii státních orgánů, především v letech 1990 – 91 orgánů federálních. Do první skupiny patřil Junák-svaz skautů a skautek, křesťanské organizace YMCA a YWCA, Česká tábornická unie, Woodcraft-liga lesní moudrosti, do druhé pak Svaz klubů mládeže, Juvena, apod. Navíc např. ČMR SKM byla jediná organizace, která pracovala převážně s neorganizovanou mládeží. Mimo tyto organizace vznikla celá řada nových občanských sdružení, avšak vznikly i organizace, které byly pohrobky minulého režimu a které transparentně neskýtaly záruky za jimi proklamovanou činnost. Z hlediska transformace majetku byly posuzovány jako třetí skupina.
Po listopadu 1989 vzniklo postupně několik stovek organizací, evidenci o nich vedl příslušný odbor na MŠMT ČR. Celkový počet těchto organizací se pohyboval kolem čísla 350. Bylo zcela evidentní, že v mnoha případech šlo o určitou živelnost, a že mnohé budou mít i jepičí život. Značná část měla pouze lokální působnost. Posouzení demokraticko-ideologické úrovně každé z nich nemohlo být jistě objektivní. Vznikly i „pidiorganizace“, které z hlediska práce s mládeží byly naprosto bezvýznamné. Proto určitou úlohu měla sehrát Majetko-právní unie, o jejímž poslání je pojednáno v odd.2.3, kap.II. Její činnost od roku 1992 měl suplovat tzv. Poradní sbor. Skutečností je, že objektivní posouzení každé organizace ze zhruba třistapadesáti, byly svým způsobem nad síly tehdejších možností, to nahrávalo, i mimo jiné důvody, těm, kteří v polovině roku 1992 otočili způsob transformace prosazením usnes.vlády ČR č.598/1992.
15. Majetko-právní unie mládežnických organizací : (viz odd.2.3 kap. II)
16. Poradní sbor komise vlády ČR :
Poradní sbor se ustavil 15. ledna 1992 po dohodě představitelů mládežnických organizací s předsedou komise vlády ČR Vladimírem Duškem. Byl logickým pokračováním Majetko-právní unie a jeho snahou měla být nápomoc komisi vlády ČR při poskytování informací o konkrétních mládežnických organizacích, které se dostaly do hry uplatňováním svých požadavků. Komise jeho ustavení prakticky neuznala, blahosklonně ho však trpěla, ale dala mu jasně na vědomí, že do činnosti komise nebude nikterak zasahovat. Jeho činnost se stala vyloženě formální záležitostí a tak se v druhé polovině roku 1992 mohlo stát, že kolo dějin otočili vyznavači veškeré mládeže o sto osmdesát stupňů bez účasti těch, kterých se to bezprostředně týkalo, tj. samotných dětských a mládežnických organizací. Důvodem prý byla skutečnost, že se komise vlády ČR (podle Karla Dyby, který se to dozvěděl z Reflexu č.16/1994, tj. až dva roky poté), údajně nedohodla na tom, která organizace je ta, která skutečně pracuje s mládeží, a která je ta, kterou vedou šmelináři a zlodějové. Transformovaný poradní sbor se pak znovu dostal do hry v roce 1993, kdy začala pracovat parlamentní komice pro mládež.
Členové poradního sboru:
PhDr Václav Vlček – mluvčí poradního sboru
Česká tábornická unie (ČTU)
JUDr Lubomír Drápal – Křesťanské sdružení mladých mužů (YMCA)
Miroslav Blahout – Konzultační rada
(tato rada sdružovala nově vzniklé organizace s nálepkou
postsvazácké minulosti)
Zdeněk Nushart – Pionýr
Stanislav Gross – Rada mládeže ČR (RM ČR)
Ing Ivan Bláha – Svaz klubů mládeže (ČMR SKM)
Vladimír Michal – Křesťanské kluby
Ing Karel Vaněk – Junák-svaz skautů a skautek
Jan Kúhn – Křesťansko-demokratická mládež
Posoudit, zda tento sbor byl dostatečně reprezentativním vzorkem, nebylo v kompetenci MHPR ČR, navíc jeho spolupráci s Komisí vlády dohodl s Vladimírem Duškem přímo jeho mluvčí Václav Vlček. Proto bylo morální povinností Komise vlády ČR, aby tuto věc si prověřila. Navíc v komisi seděl náměstek MŠMT ČR Jan Bělohlávek, který mohl svou vahou jistě komisi inspirovat. Že tak neučinil, ukazuje na to, že od samého začátku byl na druhé straně a tudíž nevzal na vědomí závěry, které učinil jeho odbor pro mládež.
7.3 f) Ostatní
17. Obchodní společnosti na majetku SSM :
Obchodní společnosti byly založeny na základě usnes.vlády ČR č.598/1992 a to tak, že organizace uvedené pod odst. 13 odd.7.1 d), mimo posledních dvou, byly transformovány ze státních organizací na obchodní společnosti, jejichž jediným vlastníkem je stát. V dalším uvedu složení představenstvech a dozorčích rad jednotlivých společností. Z výčtu jmen osob, které tyto posty obsadily, jednoznačně vyplývá, že občanská sdružení dětí a mládeže byla zcela ignorována a to dostatečně dokladuje domněnku, komu tato transformace měla prospět a komu celá šaškárna měla sloužit U lidí, kteří byli pracovníky na MH ČR, a kteří nesli hlavní podíl na vzniku obchodních společností, je jméno vyznačeno tučně.
obchodní společnost zakladatelská listina změna obsazení.
funkce k 17.12.1992 k 30.9.1993
CKM, a.s. Praha
Představenstvo:
předseda Ing Vlastimil Bezděk Ing Václav Polák
místopředseda Ing Bohumil Čihák Ing Bohumil Čihák
člen JUDr Miroslav Moravec Ing Petr Porák
Dozorčí rada
předseda Ing Zdeněk Filla Ing Jana Novotná
člen MUDr Kateřina Čiheřová Ing Zdeněk Filla
člen Alena Frolíková Alena Frolíková
JUNIOR centrum, a.s. Seč
Představenstvo:
předseda Ing Hynek Strnad Ing Hynek Strnad
místopředseda Ing Marcel Mareš JUDr Václav Bártík
člen JUDr Václav Bártík Ing Marcel Mareš
Dozorčí rada:
předseda Ing Zdeněk Bernard Ing Zdeněk Bernard
člen RNDr Pavel Vozábal RNDr Pavel Vozábal
člen Věra Cipriánová Věra Cipriánová
Mladá Fronta, a.s. Praha
Představenstvo:
předseda Ing Bohumil Čihák Ing Bohumil Čihák
místopředseda JUDr Miroslav Moravec Ing Marcela Sadilová
člen Ing Marcela Sadilová Ing Petr Porák
Dozorčí rada:
předseda Ing Ivan Pilip Ing Ivan Pilip
člen Ing Radka Podhrázká Ing Radka Podhrázká
člen MUDr Romana Lodinová MUDr Romana Lodinová
Stavocentrál, a.s. Praha
Představenstvo:
předseda Ing Bohumil Čihák Ing Bohumil Čihák
místopředseda JUDr Miroslav Moravec Ing Marcela Sadilová
člen Ing Marcela Sadilová Ing Marcel Mareš
Dozorčí rada:
předseda Ing Vladimír Přibík Ing Antonín Prágl
člen Ing Antonín Prágl Ing Vladimír Přibík
člen Marie Kadlecová Marie Kadlecová
AGM, a.s. Praha
Představenstvo:
předseda Ing Vlastimil Bezděk Ing Václav Polák
místopředseda JUDr Miroslav Moravec Ing Marcel mareš
člen Ing Marcel Mareš Ing Petr Porák
Dozorčí rada:
předseda Ing Jiří Vacek František Pospíšil
člen František Pospíšil Ing Jiří Vacek
člen Josef Kounovský Josef Kounovský
JUNIA, s.r.o. Praha
Společník: Ing Bohumil Čihák Ing Bohumil Čihák
Jednatel: JUDr František Tůma JUDr František Tůma
Dozorčí rada:
předseda Ing Vlastimil Bezděk Ing arch. Milan Liška
člen Ing Bohumil Čihák MUDr Ivan Pfeifer
člen JUDr Miroslav Moravec Ing Petr Porák
člen Miroslav Blecha Miroslav Blecha
člen Ing Miroslav Lněnička Ing Miroslav Lněnička
Z personálního obsazení orgánů jednotlivých obchodních společností lze jednoznačně konstatovat, že z celkem 37-mi křesel obsadili pracovníci ministerstva hospodářství ČR celkem 19 křesel, tj. více než 50 %. Závažnější je ale i ta skutečnost, že v představenstvech jich ze 16-ti měli plný počet, tj. 100%. Do nebe volající je dále fakt, že těch 19 křesel si rozdělilo mezi sebou pouze 7 lidí, tj. na jednoho připadlo 2,7 křesla. Prim v tom vedl Bohumil Čihák, zvaný „Bobby“, který sám obsadil 5 křesel, z toho 3 předsednická.
Během první poloviny roku 1993 došlo k určitým změnám, kdy „Bobby“ přežehlil Vlastimila Bezděka a ten prásknul do bot, a kdy Miroslav Moravec na sebe vzal odpovědnost za vážnou právní chybu, kdy při zakládání obchodních společností zaměnil dva paragrafy v obchodním zákoníku a tím dostal vládu ČR do časové tísně. Sám z orgánů společností odstoupil. Ovšem konečnou tečku za tímto skandálem učinil až výbor FDM v čele s jeho předsedou Břetislavem Vernerem, kdy koncem roku 1993 vyházel samozvané zakladatele z představenstev a dozorčích rad a tak částečně ten augiášův chlív vyčistil. Tím našeptavači Igora Němce a zakladatelé akciových společností ztratili definitivně vedoucí postavení v transformačním procesu, avšak pozice Igora Němce a Karla Dyby se tím v zásadě neotřásla.
Všichni ti lidé, jejichž jména jsou uvedena v kapitolách V, VI, VII, pokud jsou ještě na tomto světě, by se měli zamyslet nad svou minulostí a sami sebe ohodnotit, na které straně stáli a zda to byla ta správná strana. Je možná připustit i hypotetickou otázku, jak by to s majetkem dopadlo, kdyby komise vlády ČR neotočila kolo dějin a transformace majetku byla zrealizována podle původních představ. O tom je možné vést diskuze na různých úrovních, je však bez diskuze, že skutečnost je nesmlouvavá a výsledek transformace dle usnes.vl.č.598/1992 dopadl podle teorie neviditelné ruky trhu. Zvítězili tuneláři a zlodějové všeho druhu. Je možno s jistotou prohlásit, že mezi nimi nebyl nikdo z dětských a mládežnických organizací a už vůbec ne z těch organizací historických. Tak co tomu říkáte pánové Igore Němče, Karle Dybo, Vladimíre Dušku, Františku Králíku, Bohumile Čiháku Jane Bělohlávku. Snad jsem na nikoho z velkých hráčů nezapomněl.