KAPITOLA 12 Vznik Fondu dětí a mládeže
12.1 Zákon čís. 113/1993 Sb., o Fondu dětí a mládeže ze dne 23. března 1993
Když sám veliký Inčučuna, náčelník Apačů, přivázal na divokém západě německého geometra, který tam vyměřoval koleje pro ohnivého oře, a jeho bílé přátele ke kůlům, pravil: „Nevíme, zda se tito mužové provinili a zda jsou tedy vinni či nevinni, my si to myslíme, ale my to nevíme. Nechť tedy o jejich osudu rozhodne sám velký Manitu“. A bůh indiánů, jak známo, byl bůh rozumný a spravedlivý a tak Old Shatterhand dostal reálnou šanci, jak se vysekat ze šlamastyky, do které se dostal svými hrdinskými činy, tedy jako hrdina a nikoli jako lump, desperádo, či gauner.
Podobně “státnicky“ jako Inčučuna se zachoval v 1.čtvrtl. 1993 ministr Igor Němec, když do Parlamentu ČR předložil návrh zákona o Fondu dětí a mládeže. Tentokráte však proti Němcovi nestál německý geometr, nýbrž čeští představitelé mládeže. A tak Igor Němec pronesl v Poslanecké sněmovně skutečně státnický proslov: „Původní myšlenka, kterou jsme byli vedeni, to jest myšlenka, že tento majetek (majetek bývalého SSM) by se měl předat do vlastnictví mládežnických organizací, ať už z důvodů morální restituce nebo jiných, se ukázala lichá. Tato myšlenka se ukázala lichou proto, protože dnes pravděpodobně není nikdo v této sněmovně ani vně této sněmovny, kdo by byl schopen posoudit, zda ta či ona mládežnická organizace je skutečně organizací, která by pracovala ve prospěch dětí a mládeže“ a pokračoval „proto bude zřízen fond, který bude hospodařit s tímto majetkem, nebude tento majetek předávat do vlastnictví žádným mládežnickým organizacím, ale bude jej dávat do dlouhodobých pronájmů a bude s tímto majetkem jenom hospodařit“. Už v této poslední větě pan ministr neví, co žvaní. Jaký majetek chtěl dávat do dlouhodobých pronájmů? Vždyť veškerý majetek už byl dva měsíce na cestě do soukromých obchodních společností. I když v nich měl zlatou akcii stát, byly takto uvažované dlouhodobé pronájmy zcela nereálné. Tak tahle blbost se mohla zrodit skutečně v hlavě pomazané.
Inčučuna svěřil svůj problém, svoji nejistotu do kompetence boha, Igor Němec si ve své neomylné neomylnosti vybral za jakéhosi poloboha partu úředníků, kteří přesně věděli to, že nevěděli, zda ta či ona organizace pracuje nebo nepracuje s mládeží, nebo-li kdo z představitelů těchto hnutí jsou darebáci, šmelináři a podvodníci. A nedej Pánbůh, aby mezi nimi byli i bezúhonní funkcionáři. A tak mládežnické organizace, oproti Oldovi Shatterhandovi, nedostaly tu spravedlivou možnost prokázat svoji nevinu, protože božská trojice na zemi ve složení Václav Klaus, Igor Němec a Karel Dyba jim k tomu šanci nedala. A v tom je rozdíl mezi bohem ve věčných lovištích a bohem pozemským.
Pro pochopení, jak byl Fond vymyšlen a ustaven, uvádím znění zákona č.113/1993 Sb.,pouze v těch paragrafech, které považuji za rozhodující, aby čtenář pochopil hlavní (ne)myšlenku zákonodárce; zbylé paragrafy pouze komentuji. Tak tady je onen zákon:
§ 1
(1) Zřizuje se Fond dětí a mládeže (dále jen „Fond“).
(2) Fond je právnickou osobou; zapisuje se do obchodního rejstříku. Schválení statutu Fondu je podmínkou zápisu do obchodního rejstříku. Sídlem Fondu je Olomouc.
§ 2
Účel Fondu
Fond využívá majetku České republiky vymezeného tímto zákonem (dále jen „majetek“) k podpoře činností ve prospěch dětí a mládeže, vykonávaných Fondem nebo jinými fyzickými a právnickými osobami a zaměřenými zejména na :
a) vhodné využití volného času dětí a mládeže,
b) rozvoj talentu dětí a mládeže ve všech oblastech vědy, techniky, umění a tělovýchovy,
c) cestování a pobyty dětí a mládeže v zahraničí, spojené s rozšířením odborných a jazykových znalostí,
d) zlepšení postavení zdravotně postižených dětí a mládeže,
e) účinnou ochranu dětí a mládeže před ohrožením jejich tělesného, duševního, sociálního a
mravního rozvoje.
§ 3
Majetek
(1) Majetek tvoří zejména :
a) movité a nemovité věci,
b) peněžní prostředky,
c) majetkové účasti na podnikání fyzických a právnických osob a jiná majetková práva.
(2) Majetek spravuje Fond.
§ 4
(1) Příjmy Fondu jsou součástí majetku.
(2) Příjmy Fondu jsou kromě výnosů z vlastní podnikatelské činnosti a z majetkových účastí Fondu na podnikání fyzických a právnických osob také dary a dědictví, výnosy z cenných papírů a výnosy z veřejných sbírek a loterií organizovaných Fondem.
(3) Dary a dědictví přijme Fond, je-li to v souladu s tímto zákonem, a použije je za podmínek a na účely stanovené dárcem nebo zůstavitelem.
§ 5
odst. 1, 2, 3 tohoto paragrafu se týkají rozpočtu a roční závěrky.
§ 6
(1) Majetek lze použít pouze na účely uvedené v § 2 tohoto zákona a na úhradu výdajů spojených s činností Fondu.
(2) O poskytnutí prostředků rozhoduje Fond na základě písemných žádostí. Na poskytnutí prostředků z majetku není právní nárok.
(3) Prostředky poskytnuté Fondem musí být Fondu vráceny, jestliže nebyly použity v souladu s dohodnutými podmínkami.
(4) Fond může s předchozím souhlasem vlády
a) v případech podle zvláštního zákona (č.513/1991 Sb.) zrušit obchodní společnost nebo družstvo, v němž má majetkovou účast nebo jiná majetková práva podle tohoto zákona Česká republika,
b) převádět nemovitý majetek podle tohoto zákona na jiné osoby,
c) založit obchodní společnost nebo družstvo, nebo zřídit nadaci, nebo zavazovat se ke změně základního jmění v obchodních společnostech nebo družstvech.
(5) Celková hodnota majetku ve srovnatelných cenách musí být na konci každého kalendářního roku shodná nebo vyšší než hodnota majetku svěřeného Fondu tímto zákonem ke dni účinnosti zápisu Fondu do obchodního rejstříku, pokud není dále stanoveno jinak.
(6) Hodnota majetku a jeho skladba na konci rozpočtového roku a údaje z roční závěrky se uvádějí ve výroční zprávě o činnosti Fondu (dále jen „výroční zpráva“). Výroční zpráva se zveřejňuje v Obchodním věstníku.
§§ 7, 8, 9 pojednávají o orgánech Fondu (předseda výboru, výbor, dozorčí rada a ředitel).
§ 10
(1) Výkon funkce předsedy a člena výboru je neslučitelný s výkonem funkce poslance nebo senátora, člena vlády, s funkcemi v politických stranách a politických hnutích, s funkcemi v dětských a mládežnických organizacích, s funkcí ředitele nebo pracovníka Fondu, s funkcemi v řídících a dozorčích orgánech právnických osob, ve kterých spravuje majetkovou účast Fond, nebo kterým byly poskytnuty prostředky z majetku podle tohoto zákona.
(3) Členové výboru se nemohou účastnit na podnikání fyzických a právnických osob, ve kterých spravuje majetkovou účast Fond, nebo kterým byly poskytnuty prostředky z majetku podle tohoto zákona.
§ 11
Předseda
(1) Předseda řídí činnost výboru a jedná jménem Fondu navenek.
(2) Předseda zejména
a) předkládá výboru k projednání, vládě k vyjádření a Poslanecké sněmovně ke schválení
- návrh statutu Fondu a jeho změn,
- návrh rozpočtu Fondu a roční účetní závěrku,
- výroční zprávu do tří měsíců po skončení rozpočtového roku,
b) jmenuje a odvolává ředitele,
c) předkládá výboru ke schválení a vládě a Poslanecké sněmovně k informaci program činnosti Fondu na následující rozpočtový rok (dále jen „program činnosti“) nejpozději jeden měsíc před začátkem rozpočtového roku,
d) předkládá výboru ke schválení návrh organizačního a pracovního řádu Fondu,
e) zveřejňuje výroční zprávu do jednoho měsíce po jejím schválení.
§§ 12, 13 vymezují práva a povinnosti výboru a dozorčí rady Fondu. Výbor Fondu včetně jeho předsedy tvořilo 9 členů, dozorčí radu 5 členů. Jednotlivým členům těchto orgánů byla stanovena měsíční odměna, předsedovi výboru ve výši 17 tis.Kč, jednotlivým členům po 10-ti tisících, předsedovi dozorčí rady 5 tis.Kč a členům dozorčí rady po 3-ech tisících korunách.
§ 14
Ředitel
(1) Ředitel je výkonným orgánem Fondu. Je pracovníkem Fondu, který je oprávněn jednat a rozhodovat jménem Fondu ve všech věcech, které se týkají Fondu, není-li jednání nebo rozhodování podle tohoto zákona svěřeno jiným orgánům. Ve vztahu k ostatním pracovníkům Fondu je vedoucím organizace. Ředitel odpovídá za svoji činnost předsedovi.
(2) Na ředitele se vztahují právní předpisy jako na pracovníky státní správy (č.143/1992 Sb.)
§ 15 vymezoval práva a povinnosti pracovníků Fondu.
§ 16
Statut Fondu
(1) Podrobnosti o organizaci a činnosti Fondu upravuje statut Fondu.
(2) Statut Fondu obsahuje zejména
a) předmět podnikání
b) jednací řády výboru a dozorčí rady,
c) podmínky pro poskytování prostředků podle tohoto zákona a způsob rozhodování o
poskytnutí prostředků,
d) mezní podíl výdajů spojených s činností Fondu na úhrnné hodnotě majetku ve srovnatelných
cenách,
e) pravidla pro zpracování programu činnosti a výroční zprávy,
f) zastupování předsedy výboru
§ 17 definuje děti jako osoby, které nedovršily 18 let věku, mládež pak jako osoby, které nedovršily 26 let věku.
§ 18
(1) Právo nakládat podle tohoto zákona s majetkem vzniká ode dne účinnosti zápisu Fondu
do obchodního rejstříku.
(2) Dnem uvedeným v odstavci 1 se Fondu svěřují
- movitý a nemovitý majetek bývalého Socialistického svazu mládeže, který je ve vlastnictví České republiky,
- peněžní prostředky získané v souvislosti s převzetím majetku Socialistického svazu mládeže a nakládání s ním, uložené na zvláštním účtu ministerstva hospodářství České republiky
- majetkové účasti na podnikání právnických osob vzniklých z majetku bývalého Socialistického svazu mládeže, který podle zvláštního zákona podléhá navrácení (č.497/1990 Sb.)
(3) Do správy Fondu a využívání Fondem přejde dnem uvedeným v odstavci 1 majetek
bývalého Socialistického svazu mládeže, který jeho nástupnické organizace měly podle zvláštního zákona (č.497/1990 Sb.) vydat České republice a dosud tak neučinily.
(4) Dnem uvedeným v odstavci 1 na Fond přecházejí
a) z ministerstva hospodářství České republiky práva a povinnosti zakladatele obchodních společností vzniklých z majetku bývalého Socialistického svazu mládeže, který podléhá podle zvláštního zákona navrácení,
b) práva zastupovat Českou republiku ve sporech vedených proti osobám, které nevydaly majetek podle zvláštního zákona (č.497/1990 Sb.) a podle tohoto zákona,
c) práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v případě, že tato práva a povinnosti měla k tomuto dni v souvislosti s majetkem podle tohoto zákona Česká republika nebo její orgán,
d) právo užívání, které bylo zřízeno bývalému Socialistickému svazu mládeže.
§ 19
(1) Fond vypořádá naturální a peněžní náhrady organizací dětí a mládeže podle zvláštního zákona.
(2) Fond uzavře do nabytí účinnosti zvláštního zákona smlouvu o bezúplatném užívání nemovitého majetku s těmi organizacemi dětí a mládeže, které jej vlastnily ke dni 25.února 1948 a které byly obnoveny do dne nabytí účinnosti zvláštního zákona (č.497/1990 Sb.) s podmínkou, že jej budou užívat k podpoře činností ve prospěch dětí a mládeže uvedených v § 2 tohoto zákona.
12.2 Projednání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně
Zákon byl vydán a vstoupil v platnost dne 23.3.1993. Předtím byl projednán v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Zákon nutně potřebuje komentář, neboť je v něm několik rozporů, které ve své době nebyly tak patrné, jak se jeví dnes s odstupem času a kdy jisté negativní dopady čas dostatečně prokázal. Než-li se však do tohoto komentáře pustím, uvedu hlavní připomínky některých poslanců, kteří vystoupili v rozpravě ve druhém čtení zákona.
Zákon uvedl poslanec Alfred Frommer (KDÚ-ČSL), který byl v této věci jeho zpravodajem. Cituji doslovně jeho vystoupení: „Pane předsedo, dámy a pánové, vládní návrh zákona o Fondu dětí a mládeže, sněmovní tisk č. 49, projednaly na svých schůzích oba výbory Poslanecké sněmovny a to výbor rozpočtový a výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Za základ pro projednání předložené zprávy byl vzat sněmovní tisk 165 a vládní návrh zákona 49, sestávající z komplexních pozměňujících návrhů přijatých usnesením rozpočtového výboru č.128, které výrazně mění základní filozofii vládního návrhu v těchto následujících bodech. Oproti vládnímu návrhu vychází společná zpráva ze zásady, že majetek bývalého SSM nebude majetkem Parlamentem zřízeného fondu, ale v souladu s ústav.ním zákonem č.497/1990 Sb., o navrácení majetku lidu ČSFR majetkem České republiky, přičemž fond bude tento majetek spravovat. Z této zásadní změny potom vychází zpřesnění dalšího nakládání s předmětným majetkem, viz především § 6 odst.4 a další, včetně specifikace statutu tohoto fondu. Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu vzal mou iniciativu za základ dalšího projednávání usnesení rozpočtového výboru, ke kterému přičlenil několik pozměňujících návrhů, z nich některé byly začleněny do společné zprávy.“
Při projednávání návrhu zákona bylo předloženo celkem 14 pozměňovacích návrhů, některé byly komplexní, některé dílčí. V dalším uvedu ty zásadní připomínky, které měly “ovlivnit návrh zákona alespoň z části ve prospěch občanských sdružení“. Uvozovky proto, že vlastně už nic teoreticky, ani prakticky ovlivnit nešlo.
Ze skupiny extremistických poslanců vystoupil Miroslav Kašpárek (Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa). K návrhu zákona nepředložil žádné konkrétní doplňky, či změny, ku podivu však jeho filozofie byla zaměřena zajímavým směrem, kdy argumentoval, že při jednání s různými organizacemi mládeže si republikáni ověřili, že hlavním posláním fondu je vytvoření “teplých místeček“ pro pracovníky bývalých struktur. Doslova řekl: „Podle našich informací nejsou tato zařízení využívána ani tak pro potřeby dětí a mládeže, jako spíše k podnikatelské činnosti. Celá aktivita směřuje k vytvoření struktur analogických Národní frontě.“ Nejsem a nebyl jsem zastáncem filozofie republikánů, i když některé jejich myšlenky nelze jen tak přehlédnout a nebrat je v úvahu. V tomto případě poslanec Miroslav Kašpárek vyjádřil podobný názor, se kterým jsem argumentoval v mém dopise z 7.10.1992 Václavu Klausovi (viz odd.1.5 kap.I a odd.2.1, kap. II). Miroslav Kašpárek svůj příspěvek uzavřel slovy: „Z uvedených důvodů se náš poslanecký klub staví proti zákonu“.
Připomínky a pozměňovací návrhy poslanců zařadím do čtyř tematických skupin:
- Do první skupiny patří již shora jmenované vystoupení poslance Miroslava Kašpárka, který zákon označil za obdobu Národní fronty a základ podnikatelské činnosti soukromých subjektů, takže využití majetku ve prospěch dětí a mládeže bude problematické. S podobnou kritikou přišel i poslanec Martin Chudoba (Levý blok), který zákon hodnotil jako systémově nedokonalý, neboť forma státního fondu je vždy svázána se státními pravidly a mechanizmy, které jsou značně nepružné. Poslanec Jiří Karas (KDU-ČSL) vyslovil o zákonu své pochybnosti s poukázáním na skutečnost, že zákon neřeší majetkovou rehabilitaci těch organizací, které o svůj majetek v průběhu 50 let několikráte přišly, nicméně mu svou zelenou dal slovy: „Vládní návrh zákona o fondu dětí a mládeže by měl být výsledkem procesu transformace bývalého SSM, majetku bývalého SSM a měl by sloužit k podpoře činnosti ve prospěch dětí a mládeže“.
- Druhou skupinu tvoří připomínky, které se detailněji zabývají majetkovou rehabilitací a konkrétními organizacemi, které majetek vlastnily a termín vlastnictví posouvají z 25.2. 1948 až za rok 1968. V této skupině připomínek bylo také navrhováno alternativní řešení, tj. řešit majetkovou rehabilitaci samostatným zákonem. Za konkrétní organizace byly označeny Junák – svaz skautů a skautek (Jiří Karas, Emil Jaroš), svazy křesťanské mládeže YMCA, YWCA (Emil Jaroš), Americká domovina, Vzdělávací nadace Brno (Jiří Drápela), Česká tábornická unie, Svaz klubů mládeže (Josef Hájek). V rámci řešení majetkové podstaty je možné analogicky posuzovat i návrhy na využití majetku pro některé nadace, speciálně Nadace, které využívají objekty bývalého SSM pro mládež neorganizovanou a mládež zdravotně postiženou (Gerta Mazalová). Naproti tomu byly odst.b,d § 2 zákona podrobeny oprávněnému pozměňovacímu návrhu, neboť oblast tělovýchovy je řešena jinde a jinak a integraci zdravotně postižených dětí a mládeže není vhodné do majetku zahrnout, neboť zlepšení postižených dětí a mládeže umožňuje několikerý výklad a mohlo by se z majetku bývalého SSM financovat to, co mělo např. financovat ministerstvo zdravotnictví (Martin Chudoba).
- Další skupina připomínek se vázala na jedno z nejproblematičtějších rozhodnutí, tj. na vznik obchodních společností podle usnes.vlády ČR čís.598/1992. S pozměňovacím návrhem vystoupil poslanec Stanislav Gross (ČSSD): „Vážený pane předsedo, vládo, dámy a pánové, zaměřil bych se pouze na jeden pozměňovací návrh, a to k odst.4 § 6 zákona. Zde bych navrhoval doplnit nový bod d). Tím navazuji na svého kolegu Karase, který hovořil o tom, že v rámci majetku SSM existuje jeho značná část, která je pro potřeby dětí a mládeže prakticky vůbec nevyužitelná a mnohem lépe by svému účelu sloužila, pokud by byla běžným způsobem zprivatizována a výtěžek z této privatizace byl přesunut do tohoto fondu. Domnívám se, že tak, jak je zákon koncipován, by tuto operaci neumožňoval, a proto zde vnáším tento pozměňovací návrh“.
- V odd.3.3 kap.III jsem uvedl právní rozbor k ústav.zák.č.497/1990 Sb., některé podobné připomínky k návrhu zákona o Fondu zazněly i při jeho projednávání. Předně bylo upozorněno (Rudolf Opatřil), „že ústav.zákon po 1.1.1993 se stal zákonem běžným“. Dále pak poslanec pokračuje: „V naprostém rozporu s citovaným zákonem, ale i Ústavou České republiky, Listinou práv a svobod a dalšími dokumenty je však ustanovení odst.3 § 18 zák. č.113/1993 Sb. V tomto bodě se totiž stanoví, že do správy fondu přecházejí ty věci, které měly být povinnými osobami vydány, tedy i ty věci, které dosud vydány nebyly a tudíž nejsou ve vlastnictví České republiky. Vzhledem k této skutečnosti jde o svěření do správy majetku, který Česká republika platně nenabyla, což je nejen protiústavní omezení výkonu vlastnického práva současným vlastníkům, ale v praxi to povede pouze k nárůstu soudních sporů a v důsledku nich k dalšímu zdržení konečného řešení celé problematiky“.
Na konci odst.10 kap.VI jsem zhodnotil aktivity poslance Vladimíra Šumana v Komisi vlády ČR.. A musím říct, že ani v případě projednávání zákona o Fondu pan poslanec v Parlamentu ČR nezklamal. Podstatnou část jeho vystoupení cituji v plném znění:
„Vážený pane předsedo, dámy a pánové, v úvodu svého vystoupení chci říct, že protože jsem byl členem vládní komise pro řešení tohoto majetku v minulém období, že sama skutečnost, že musíme dlouho po revoluci řešit tyto problémy, je smutná, není to řešení optimální, ale souhlasím s panem ministrem, že je to řešení pravděpodobně jedině možné. Přikláním se k tomu, že navrhované řešení ve společné zprávě je vhodnější než původně navržená koncepce. Dovolte mi ale, abych v této fázi rozpravy přednesl jeden návrh s tím, že nevylučuji, že po rozpravě bych pak navrhl sněmovně eventuálně jeho stažení, protože, bohužel jsem jeho formu koncipoval i to, že ho přednáším až nyní v průběhu jeho projednávání. Moje představa je taková, že odst.2 § 19 by místo tečky na konci pokračoval textem “s podmínkou, že jej budou užívat k podpoře činností ve prospěch dětí a mládeže uvedených v § 2 tohoto zákona“. Děkuji za pozornost.“
Ač řada dobrých pozměňovacích návrhů nebyla schválena, tak kupodivu byl návrh poslance Šumana schválen. Jeho doplněk, kterým rozšiřuje text odst.2 § 19 zákona o podmínku užívání majetku, je doplňkem pro doplněk, tj. jenom pouhým alibismem. Příslušná mládežnická organizace, která bude majetek, původně její, užívat, tak ho bude užívat stejně jako ho užívala před tím, než jí ho bolševik ukrad, např. i komerčně, pak samozřejmě výtěžek z komerce použije pro svoji činnost, kterou, jak než jinak, vykonává ve prospěch dětí a mládeže, třeba zaplatí svým členům jazykové kurzy, apod. Takže i zde se musel pan poslanec etablovat, a to i kdyby na sůl nebylo. Jinak, co bylo a co nebylo schváleno, dále nerozebírám, neboť s ohledem na rozpory v zákoně vůči usnes.vlády ČR č.598/1992, kterými se zabývám v dalším oddílu, to nepovažuji za účelné.
12.3 Sporná idea zákona
Paragrafové znění zákona nehodnotím, zákon byl sice v následujících letech doplněn, dodatek však nebyl podstatnou úpravou původního znění. V čem je tedy opodstatněné mluvit o jeho nedostatcích. Nejsou to legislativní nedostatky vlastního zákona, ale sama idea, která vychází ze špatného usnes.vlády ČR č.598/1992 (viz kap.XI). K tomu bych uvedl několik konkrétních skutečností:
a) V usnesení vlády je pod bodem IV/2c uloženo ministru státní kontroly ve spolupráci se dvěma dalšími ministry připravit návrh zákona o zřízení fondu dětí a mládeže pro využití majetku bývalého SSM. To znamená, že Fond by měl být podle usnesení vlády účelově zaměřen pouze na majetek bývalého SSM, ze kterého má vykrývat potřeby pro širokou škálu činností prospěšných dětem a mládeži. To zní sice hezky, ale je to ryze formální, neboť k naplnění tohoto účelu nestačí jen majetek SSM ve své podstatě, ale je k tomu potřeba značného množství finančních prostředků. Jen za totality byl majetek SÚZ-ů dotován státem ročně ve výši více než 200,0 mil.Kč a penězi v desetimilionových částkách dotoval stát i některé další podniky a zařízení (RVZ Seč, Zenitcentrum, M-ART, Dům čsl. dětí – Pražský Hrad, apod). V přepočtu na kurz koruny po roce 1989 to představovalo cca 1 mld.Kč, nemluvě o době, ve které je tato historie psána. A kde tyto peníze vzít? To najdeme v usnesení vlády v příloze pod bodem 2c., kde se říká, že zdrojem těchto peněz budou obchodní společnosti, které budou vytvořeny (přetransformovány) z podniků a zařízení bývalého SSM. Vrátíme-li se k odd.11.2 kap.XI, v jehož posledním odstavci jsem uvedl hospodaření obchodních společností v letech 1993-94 (ztráta cca 120 mil.Kč), tak takto přímo stanovený jeden ze zdrojů peněz, byla naprosto naivní a ekonomicky diletantská prognóza. A usnesení schválila vláda, v jejíž čele stál “sám velký ekonom“. Může někdo namítnout, že zprivatizované podniky budou hospodařit jinak, než organizace za socializmu. Tak to také vysvětloval Karel Dyba novinářům, když obhajoval transformaci, které jeho ministerstvo předložilo do vlády (viz odd. 10.2 kap.X). To by ovšem musel nejprve teoreticky prokázat ekonomickou prognózou podnikání, což ministerstvo nepředložilo a myslím si, že ani tyto rozbory nebylo schopno vypracovat (viz odd. 10.2 kap.10, poslední odstavec). Samostatné zamyšlení vyžadují SÚZ-y, kde původní verze vládního usnesení ukládala převedení jednotlivých správ na obchodní společnost. K tomu nedošlo, ale vznikla spol. s r.o. JUNIA, do které majetek nebyl oproti původní koncepci vložen a zůstal ve vlastnictví státu. Podle rekapitulace (viz odd.9.3 kap. IX) bylo u SÚZ-ů ve hře 132 nemovitostí, z nichž 99 bylo navrženo k bezplatnému převedení na konkrétní subjekty, tj. 75 % nemovitostí, zbytek restituce, odprodej apod. Z celkové hodnoty nemovitostí ve výši 566.825 tis.Kč to činilo 415.369 tis.Kč, tj. 73 %. Procento v počtech objektů i v cenovém ukazateli je prakticky stejné. Tady bylo na jednotlivých organizacích, jak budou s majetkem hospodařit, aby utáhly ekonomickou zátěž a jak se na jejich hospodaření bude podílet stát svými dotacemi.
b) Dalšími příjmy Fondu se v zákoně zabývá § 4. Tyto zdroje jsou však iluzorní a naivní, tudíž nereálné. Vlastní podnikatelská činnost by si vyžádala vstupní kapitál, kterým Fond nedisponoval. Řešit tuto potřebu půjčkami, úvěry od bank nebo hypotékami by bylo s ohledem na účel Fondu problematické, i když se už v té době začínala na světlo boží prodírat dosud neznámá metoda tunelování, která o něco později přešla do fáze vykrádání bankovních institucí. Nevylučuji však, že moji nástupci by byli této, “pro ně jistě pozitivní machinace“, schopni. Ty náznaky tady totiž po roce 1996 byly. Naštěstí jim k tomu nezbyl čas, Poslanecká sněmovna včas zakročila, přesto se těm chlapcům podařilo nemálo husarských kousků v nezákonných prodejích majetků. Ostatní zdroj příjmů, tj. účast na podnikání jiných subjektů, dary a dědictví a jiné výnosy (cenné papíry, veřejné sbírky, loterie), to je teoreticky možné, ale realita je bohužel jinde. A tak Fondu ve skutečnosti zbyl pouze jediný zdroj příjmů a to byl přímý odprodej majetku, především nemovitostí, pochopitelně se souhlasem vlády. S tím ale zákon nekalkuloval.
c) V § 2 se hovoří o movitém a nemovitém majetku státu, se kterým bude Fond hospodařit. Žádný takový majetek v době vydání zákona neexistoval, neboť byl tento majetek bývalého SSM převeden do obchodních společností. I když stát měl v těchto společnostech zlatou akcii, tak to byly soukromo-právní subjekty, které měly silnější pozici než byla představa zákona. Podle Karla Dyby měly produkovat zisky a proto představa Igora Němce o dlouhodobých pronájmech občanským sdružením, zvláště bezúplatných těm organizacím oprávněným, byl jakýmsi zlým snem. Poněkud jiná situace nastala až v květnu 1993, kdy se podařilo zvrátit rozhodnutí o majetku SÚZ-ů a tento majetek zůstal ve vlastnictví státu.
d) Nelze pominout, že zákonem definovaný Fond (organizační struktura) musí hospodařit s jistým objemem finančních prostředků a nemůže ze své činnosti vyloučit výdajovou stránku. Obecně lze roční výši výdajů stanovit objemovým propočtem z jednoduchého kalkulačního vzorce. Při omezené činnosti Fondu lze kalkulovat :
- mzdy fondu – výbor fondu včetně předsedy tis.Kč 1.164
dozorčí rada včetně předsedy 204
exekutiva fondu včetně ředitele (12 prac.) 1.560
mezisoučet tis.Kč 2.928
- odvody z mezd (30 % z objemu mezd) tis.Kč 878
- ostatní náklady (nájemné, pojištění, provozní náklady,
materiál, režie provozní a správní, ostatní)
(60 % z celkových výdajů) tis.Kč 5.709
celkem tis.Kč 9.515
Pro porovnání takto vykalkulované částky rozpočet fondu pro rok 1995, který jsem předložil a byl schválen Poslaneckou
sněmovnou, činil tis.Kč 8.640
Kdyby Fond měl pracovat v plném rozsahu v koncepci §§ 2 a 4, pak by organizační struktura Fondu vypadala zcela jinak, počet 12-ti pracovníků v exekutivě by zcela jistě narostl a požadavky na výdajovou stránku by byly určitě v jiných proporcích.
e) V § 10 zákona je uvedeno, kdo nemůže být ve funkci předsedy a členů výboru. A tady se dočítáme, že mezi tyto vyloučené patří i funkcionáři dětských a mládežnických organizací, lidé, kteří vykonávají právě tu prospěšnou činnost pro děti a mládež, pro kterou je Fond účelově zřízen. Tito lidé tedy nemají do činnosti Fondu co mluvit, lidově řečeno, jejich kecy nás nezajímají. Kdybychom vycházeli ze společensko-politického merita ústavního zákona, pak bychom došli nutně k závěru, že když už došlo k této pokroucené transformaci, pak tam měli být právě zástupci těchto občanských sdružení. A jsem přesvědčen, že by to tito lidé zastávali jako čestnou funkci bez nároku na odměny, čímž by Fond ušetřil ve svých nákladech částku cca 20 %. Rozumí se samo s sebou, že v tržní ekonomice se najde málo lidí, kteří by něco dělali zadarmo. Avšak kdyby v těchto čestných funkcích pracovali zanícení dobrovolní pracovníci z řad mládežnických organizací, tak by ta jejich práce vypadala určitě jinak, než předváděli někteří Parlamentem jmenovaní členové Výboru. Připouštím, že na toto téma by se dalo diskutovat a vést určitá polemika. Státní moc totiž není nikdy nakloněna k nezávislým sdružením, neboť se právem může obávat jejich určité revolučnosti, obzvláště, když se jedná o mladé lidi.
f) V § 19 zákona akceptoval zákonodárce část pozměňovacího návrhu Jiřího Karase, že naturální a peněžní náhrady organizacím oprávněným budou vypořádány podle zvláštního zákona, ale k vydání tohoto zákona nikdy nedošlo, takže vypořádání bylo odloženo. Diskuzí k tomuto tématu bylo v Parlamentu i ve vládě v druhé polovině devadesátých let dost, ale nikam se to nedovedlo. Realizace této morální povinnosti státu dostala určitou zákonnou šanci až v době likvidace Fondu, tj. začátkem nového tisíciletí. K nepatrným nápravám došlo, ale určitě nebyla naplněna původní myšlenka ústavního zákona. Zavčas “někdo mocnější“ začal na špagátech vodit likvidátora Fondu (viz odd.10.1 kap.X) a na nezákonném prodeji majetku si ten někdo určitě přišel na své.
Celá filozofie a idea zákona byla tedy jinde, než předpokládal ústavní zákon, je samozřejmě nutné hodnotit oba dokumenty, tj. usnes.vlády ČR č.598/1992 a zák.č.113/1993, souběžně, abychom se tak dostali k obecnějšímu závěru. Začátkem roku 1993 nebylo žádným tajemstvím, jaké ambice si na obsazení míst ve Fondu dělali autoři obchodních společností. Byli přesvědčeni, že to mají v kapse a že Igor Němec má takovou moc, že to musí vyjít. Parlament byl však silnější a tuto jejich představu “autorům“ zhatil. Bohužel však poslanci nepochopili zrůdnost celé transformace, počínaje usnes.vlády ČR č.598/1992 a pokračující vlastním zákonem. Je důvodné si myslet, že velká část poslanců usnesení vlády neznala nebo ho znala pouze povrchně nebo také byla účelově naočkována propagandou ODS, která byla v té době vedoucí politickou silou ve státě. Nepochopila anebo pochopit nechtěla, že se v obou případech jedná o paskvil, který je nutno shodit za stolu tak, jak to ve svém vystoupení uvedl poslanec Miroslav Kašpárek.
12.4 Svědomí pana ministra
A tak když Igor Němec pronesl v Parlamentu ČR onu historickou řeč o liché myšlence, tj. o té myšlence, kterou sám od jeho vstupu na ministerstvo státní kontroly ČR prosazoval, netušil, že ta pravá “lichá myšlenka“ s ním právě začíná cloumat při jeho “vskutku státnickém projevu“. Nesmíme totiž zapomenout na jeho časté slovní výjevy, kdy při různých příležitostech v letech 1991-92 vykřikoval, že Svazáci a Pionýři nedostanou z majetku ani tužku, jedině přes jeho mrtvolu. Tímto a podobným způsobem, možno říci způsobem podvodným, získával obdiv u představitelů dětských a mládežnických organizací. V květnu 1992, necelý měsíc před volbami, se na pozvání České tábornické unie zúčastnil jejich potlachu na Sázavě v Pikovicích, kde mu bylo umožněno v odpoledních hodinách vystoupit se svým předvolebním projevem. Hned při prvních slovech si získal publikum, když prohlásil: „Vážení přátelé, jsem rád, že jsem opět po dlouhé době mezi normálními lidmi“ A pak pokračoval ve své vizi let budoucích včetně toho, že vůči mládeži se musí dořešit dluh z let komunistické totality. O své osobě zdůraznil, že byl “jako kluk ve skautu a že jako ministrant sloužil bohu“, čímž dával na obdiv všem přítomným trampům a jejich přátelům, na které straně stojí a že je na něho spoleh. Během onoho květnového dne na vlastní oči viděl, jak občanské sdružení ČTU pracuje v praxi nejen pro odrostlejší trampy, ale právě i s omladinou. V programu dne byly různé disciplíny, jako rýžování zlata na řece Sázavě, lasování, hod bumerangem, závody v pytlích a další tábornické aktivity. Proč tedy u takového politického činitele došlo za necelý rok k tak závažnému obratu? Že by probuzení z nějakého zlého snu nebo poblouznění ze sametové revoluce nebo zpytování špatného svědomí. Kdo ví? Anebo je možné i reálné zhodnocení, že jistá politická strana také potřebuje nějaké ty cuculáky, jak jsem to popsal v odd.10.1 kap.X. Bůh suď.
Nechme Igora Němce v klidu spát, vždyť nad ním bděl a držel ochrannou ruku, a snad i dosud drží, sám otec zakladatel. Tak ať žijí liché myšlenky.